Pes, přítel člověka

31. května 2013 v 18:39 | Maya |  O psech / zajímavosti
Tumblr_lm9nsvdfat1qcy3puo1_400_large

Ve škole jsme dostali za úkol napsat slohovku do soutěže Slavkovské memento. Téma na tento rok bylo "Války neválky". Mohli jsme psát o čemkoliv, co se týkalo života za války, vojáků, Židů...
Celkem dlouho jsem nevěděla o čem psát, ale nakonec se má práce opět týká zvířat. Přesněji, psa židovské dívky. Židé to měli za války těžké. Spousta příkazů a zákazů.. Mezi ně patřil i zákaz chování zvířat. A co když už nějaké měli? Tak jim je vzali... Snažila jsem se vžít do situace 15-ti leté dívky, která musí dát pryč svého psa. Nechtěla bych být na jejím místě a je mi hrozně líto těch, kteří něco takového zažili.. Protože já bych toto nezvládla...


___________________________________________________________________

Už odmalička jsem milovala zvířata. Ke svým 5. narozeninám jsem dostala štěně německého ovčáka. Bella, jak se tato fenka jmenovala, byla z útulku. Dostala se tam jako štěně s několika sourozenci, o které nikdo neměl zájem. Když jsme si pro ní přijeli, rozběhla se ke mně a svým velkým uslintaným jazykem mi dala pusu přes celý obličej. A bylo rozhodnuto. Ještě ten večer jsme si fenku vezli domů. Splnil se mi sen. Můj vlastní pes…
Měsíce ubíhaly a z malého roztomilého štěňátka se stával dospělý pes. Tam něco rozkousala, tady poslintala… Ale všichni jsme ji milovali. Hlavně já. Byly jsme nerozlučné kamarádky. Každý den jsem strávila s ní. Ona byla ta, která znala všechna má tajemství a mohla jsem si být jistá, že je nikomu neprozradí. Vždy trpělivě poslouchala, když jsem jí vyprávěla, jak bylo ve škole a co se ten den stalo. Věřila jsem jí víc, než komukoliv jinému.
Celých deset let s ní jsem byla šťastná. Teď se to ale změnilo. Ve škole se se mnou přestala bavit většina kamarádů, dokonce i moje nejlepší kamarádka Jana se na mě divně dívala. Museli jsme nosit na oblečení žlutou hvězdu a na většinu míst jsme nesměli chodit. A tak jsem po škole zůstávala doma s Bellou. Ale nijak mi to nevadilo. Milovala jsem ji a byla jsem s ní šťastná. Nepotřebovala jsem kamarády, když jsem měla ji.
Jednou ale přišla maminka a řekla mi, že… Bella bude muset jít pryč. Nechápala jsem. Další z těch hloupých zákazů?! "Proč?! Přoč nám ji musí vzít?! To přece nejde!..." brečela jsem.
Další den si pro ni přišli... Bella se na mě dívala svýma smutnýma očima, jako by věděla, že bude muset odejít. Poslední pohlazení… Poslední pomazlení… Poslední pusa na čumák. A pak mi vytrhli její vodítko z rukou. Po tváři mi tekly slzy. Právě jsem ztratila nejlepší kamarádku…
___________________________________________________________________
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Horsen Horsen | Web | 1. června 2013 v 9:14 | Reagovat

Je to krásně napsané ..

2 Dee. Dee. | Web | 2. června 2013 v 17:23 | Reagovat

Achjo, rozbrečelo mě to :D Nevím, jak bych zvládla já, kdyby mi takhle narychlo máma oznámila, že musím dat svého psa pryč a druhý den by mi ji vzali. Asi bych se zhroutila.
Nádherně napsaný!! :)

3 Rivee* Rivee* | Web | 3. června 2013 v 14:31 | Reagovat

Ježiš, to je smutné..! :-( Já bych se asi zbláznila..
Neuvěřitelně krásně jsi to napsala, vážně me to rozbrečelo..:´)

4 Katty Katty | Web | 4. června 2013 v 8:08 | Reagovat

Ahojky, moc ráda si tě zase spřátelím:) Opravdu hledím, jak moc máš pěkný design!:-) Snad se ti u mě na blogu bude opět líbit :)

5 Anett Anett | Web | 5. června 2013 v 18:01 | Reagovat

Páni... :)
Krásně napsaný!
Sice smutný, ale fakt krásný.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama